Veronika (podvedená manželka)
A pak jsem si to všechno začala uvědomovat. Ta chyba nebyla ve mně, ale v něm. To on zradil mě, to on mi byl nevěrný, to on mě podváděl, a ke všemu to nebyl románek na jednu noc. On mě podváděl pořád, a kdyby mě miloval, tohle by mi nikdy neudělal. A co víc, já se pro něj obětovala a ve slepé víře, že budeme oba šťastní, jsem se vzdala svých snů a plánů.
Přemýšlela jsem nad sebou. Co jsem s tím až doposud dělala já? Místo toho, abych to dál netrpěla, abych ho vyhodila, jsem se jen třepala strachy, aby zůstal se mnou, abych nebyla sama. Jak jen se to mohlo stát, že jsem byla tak zaslepená, vždyť jsem přeci bývala chytrá ženská s vlastními názory a pohledem na život. To život s mužem, který mě podvádí, mě úplně srazil na kolena a udělal ze mě někoho jiného. Najednou jsem ho viděla úplně jinak, jako muže, pro kterého je děsně pohodlné, že má manželku, která se o něj stará a miluje ho tak, že on si může dělat, co chce, protože ví, že ona mu to odpustí.
Sebevědomí, to je to, co mi Jiří ukradl. V tom mi svou nevěrou nejvíce ublížil. Byla jsem slabá, protože jsem neměla sílu žít sama, bála jsem se samoty a bála jsem se skoncovat s někým i přesto, že mi strašně ubližoval. Ta představa, jak bych asi žila sama, opuštěná a neatraktivní. Vždyť by mě nikdo nechtěl a jak bych si asi sama poradila s dítětem. Říkala jsem si, že bych byla nešťastná, a přitom jsem si neuvědomovala, že jsem právě ještě nešťastnější. Je přeci nesmysl, aby trpěl ten, kdo je podváděný, trpět by měl ten, kdo tomu druhému ublížil. ..................
Julie (podvedená manželka)
........... Mohla bych to popsat, že to bylo jako ve válce, stojíš na jedné straně a střílíš na nepřítele. Když ho nesejmeš, půjdeš k zemi první. Tak zosnuješ úkladné plány, každý den, abys překvapila a mohla vyhrát co nejvíce bitev, pak možná vyhraješ válku.
Bylo to skutečně dlouhé a moc vyčerpávající období. Paradoxně nejvíce mi pomohla situaci zvládnout kamarádka, která sama měla paralelní vztah a podobně jako můj manžel stála mezi milencem a manželem. Popsala mi své pocity, a to mi pomohlo k tomu, abych já zas pochopila mého muže. Díky Bohu za takové kamarádky.
Dneska je to úspěšně za námi, myslím, že to celé náš vztah posilnilo. Nevyčítám manželovi to, co se stalo, a musím říct, že když jsem měla napsat těchto pár řádků, vůbec jsem si už na nic nemohla vzpomenout. Je to někde pořádně hluboko ukryté v mé duši, zamknuté na sto zámků. Něco, co víc nechci vytahovat. Odpustila jsem a doufám, že i mně bylo odpuštěno. Nesoucítím s pocity milenky mého muže, to by bylo scestné, ale chápu, že to, co prožívala ona, případně můj muž, se může stát komukoliv, kdykoliv. Každý z nás, se může ocitnout v kterékoliv pozici bez ohledu na pohlaví a věk… Člověk ale musí dospět, aby to pochopil, a musí milovat a být milovaný, aby boj o lásku mohl vyhrát.